Každé dítě by mělo mít právo na:
· bezstarostné dětství
· vzdělání
· zájmy
· přátele
· rodinu
Ne všechny děti jsou těmito záležitostmi obklopeni.Právě těm méně šťastným to berou války. Stačí si jen vzpomenout na tu poslední, která zasáhla naší zemi. Kdysi jsem slyšela autentický příběh jednoho muže, který jako dítě žil celých pět let svého nejútlejšího dětství v koncentračním táboře.
Žil v domnění, že hlad a strach jsou součástí každého života.
Byl v táboře docela sám, bez své rodiny, která už byla dávno ztracená. Snažil se proto k nikomu se nepřipoutat. Když došlo k osvobození, neuměl žít. V dospělosti se přiznal, že mu ty roky vzaly i něco jiného než jeho dětství. Vzaly mu schopnost milovat. Oženil se, měl děti a nedovedl je mít rád.
Stop dětským vojákům
Snad ještě horším příkladem ukradeného dětství je verbování dětských vojáků. Tyto děti většinou neumějí žít jinak než se zbraní v ruce
– neznají hry neznají přátelství, znají jen surovost.
Takový malý voják například na Srí lance
či
Ugandě
je lapen a násilně donucen k tvrdé výchově ve vraždící stroj.
Slabší jedinci odpadnou, silnější zůstávají. Nakonec musejí složit i jakousi zkoušku, která sestává mimo jiné i ze zabití jednoho zajatce. Pak teprve je z chlapce celý muž.
Jak je možné, že tyto děti jsou často mnohem brutálnější než dospělí? Možná je to proto, že se chtějí svým dospělým vzorům nejen vyrovnat, ale i jejich skutky předčít. Myslím, že je to cesta do záhuby. Tato ztracená generace nebude schopna vychovávat normálním způsobem další generaci. Vraťte dětem jejich dětství, ať se naučí zase smát, a nejen sledovat okolí s prstem na spoušti.