Pupeční kýla bývá častým zdravotním problémem dětí, nemusíte se tedy obávat toho, že by šlo o něco ojedinělého a nebezpečného. Pokud pupeční kýla sama do 2 – 3 let věku dítěte nevymizí, pak se obvykle přistupuje k operačnímu řešení v podobě chirurgického zákroku pod celkovou narkózou. Tuto operaci je ideální provést ještě před nástupem dítěte do školního zařízení, a to především také proto, že po operaci čeká dítě nějaký čas doma v klidu, tak aby ve škole zbytečně nezameškalo.

STRAŠÁK V PODOBĚ OPERACE? Pokud už je pro vaše dítě nevyhnutelná operace, nemusíte se dopředu stresovat. Řešení může být i velice rychlé.

Vyhněte se stresujícímu pobytu v nemocnici

Nejen pro dospělé, ale i pro děti může být pobyt v nemocnici stresující a nepříjemnou záležitostí. V případě takové operace to pak znamená minimálně 3-denní pobyt v nemocnici. Zpravidla se nastupuje den před operací, další den je plánovaná operace a pak v dalších dnech podle stavu dítěte následuje propuštění do domácího ošetřování.

Takovému několikadennímu pobytu v nemocnici se však můžete vyhnout, pokud pro operaci pupeční kýly vašeho dítěte zvolíte jednodenní chirurgii. Tuto možnost v dnešní době už nabízí několik klinik a zdravotnických zařízení.

Jak probíhá operace pupeční kýly v případě jednodenní chirurgie

V takovém případě přicházíte s dítětem do zařízení přímo v den operace, ve většině případů to je pár desítek minut před operací, aby se minimalizoval případný stres. Samotná operace pak probíhá v celkové anestezii a trvá přibližně 15 minut. Poté čeká dítě klid na dospávacím lůžku, kde může ve většině případů být přítomen i rodič. Přibližně po 2 hodinách se dítě může napít a zkusit se posadit. Po 3 – 6 hodinách od operace, podle stavu dítěte, následuje propuštění domů s termínem kontroly za týden. Týden pak vaše dítě čeká klidový režim, 4 týdny bez sportu. Jednodenní chirurgie je tak ideálním řešením pro dítě i rodiče.

Dovedete si představit, že byste neměli pro svoje dítě na koupi nových botiček, na obědy ve školní jídelně a už vůbec ne na základní obživu? Pro naprostou většinu z nás je to neuvěřitelné, a přesto v naší republice je postiženo chudobou přes 216 tisíc dětí. To říká letošní studie „Rodiny s dětmi v Česku republice“. Marně se ptáme, proč naše republika tak málo podporuje rodiny s dětmi – především matky samoživitelky.
 
Jak se žije samotným matkám
Situace matek, které samy vychovávají svoje děti, není opravdu jednoduchá. Je jedno, z jakého důvodu se ocitly tyto děti v neúplné rodině – zda je otec opustil nebo se žena sama rozhodla, že bude žít bez partnera – každé z nich má právo prožít dětství bez starostí a se stejnými šancemi jako jejich bohatší vrstevníci.

To ale bohužel nemají a musí trpět nedostatkem, za který opravdu nemohou, zvláště když jejich mámy marně vymáhají od otce alimenty.
 
Dítě nebo potrat?
Co prožívá žena, která zjistí, že je těhotná a nemůže počítat s podporou partnera? Otěhotní například ve známosti se ženatým mužem, který jí o svém stavu neřekne a hned poté ji opustí. Nemůže očekávat žádné zabezpečení z jeho strany ani ze strany svých rodičů.

Nemůže opustit svoji práci, protože mateřská je příliš nízká, nestačí ani sociální dávky. Lze se potom divit, že se nastávající matka rozhodne pro potrat?
 
Můžou stačit sociální dávky?
Rozhodně nestačí a přesvědčuje se o tom denně několik tisíc rodin s jedním rodičem. Když zaplatí jídlo, nájem, služby, jízdné, oblečení a školní pomůcky, vše ostatní je pro ně nadstandard, protože potom jim téměř nic nezbyde.

Nejhůře jsou na tom rodiny, které jen velice těsně nesplňují podmínky pro pobírání sociálních dávek. A ještě hůře nemocná samoživitelka v invalidním důchodu, která potřebuje peníze na léky nebo lázeňskou léčbu a vzhledem ke své nemoci může přijmout práci jen na částečný úvazek.

Vybavila se mi vzpomínka naší nejznámější kuchařky, paní Magdaleny Dobromily Rettigové na jednu ne příliš hezkou vzpomínku z jejího dětství. „Když mi bylo osm let, vzala maminka moji panenku, hodila jí do kamen a řekla – tvoje dětství končí, už jsi dost velká na to abys pracovala.“ A dala jí do ruky pletací jehlice. Hrozné, že? Ale to by bylo povídání velice smutné.
Proto pojďme raději k tématu dětské hry.

                      To, co stačilo našim pradědečkům a prababičkám,
                                            bylo by stoprocentně pro dnešní děti málo.

A není se čemu divit. Proto nemám ráda mentorování typu – já jsem se musel spokojit s polínkem, o kterém jsem si myslil, že je to vláček.
A vedle sedící babička se snaží svého prapotomka oslnit vyprávěním o celodenním navlékání korálků a převlékaní panenky. Marně.

A je to logické.
Nám by se přeci také nelíbil návrat
·         k dřevákům
·         a suchému WC.
Složitá doba vyžaduje složité hračky.Jen těžko by takové špalíčkové dítě později mohlo porozumět počítačům a jiným náročným technologiím.

Děti jsou v každé době stejné

Slyšela jsem nedávno názor jedné paní učitelky v mateřské školce, která byla naprosto proti různým vychrtlým dospělým panenkám, kterým se holčičky chtěly stůj, co stůj v dospělosti podobat.
Mezitím, co mezi sebou porovnávaly,
× která má lepší make-up,
× chlapečci po sobě stříleli
× a snažili se snížit stav svých souputníků ve třídě.
Paní učitelka otevřela skříň, vyndala z ní zapomenutou stavebnici a vysypala jí na zem. Tak rychlou odezvu nečekala. Od toho dne se každé ráno opakovala stejná situace.
­>>> holčičky uložily své dospělé přítelkyně do postýlky,
>>> kluci se odzbrojili
>>> a šlo se stavět.
Chtěla jsem tím jen říct, že jsou děti vlastně pořád stejné.
  Potřebují
         *někoho, kdo se jim bude věnovat.
 
         *hračky, které budou opravdu rozvíjet jejich šikovnost
         *pocit bezpečí
                     Nechceme mít přeci generaci
                                        babrínek
                                               a
                     namachrovaných macho chlapů.

Dříve se s tím rodiče nepárali a s heslem „škoda rány, která padne vedle“, vesele své děti mydlili v domnění, jak jejich vývoji prospívají. Byl to pochopitelně mylný názor, který jistě ne všichni aplikovali.

·         V dnešní době máme ale leckde opačný extrém.

·         Říká se tomu americký způsob výchovy.

Což znamená            
– Výchova
– Veškerá
– žádná.
Podle tohoto názoru je dítě od samého narození osobností, které se nemá bránit v prosazování svých

                                      názorů a potřeb.

Je to tak trochu postavené na hlavu. Miminko dostane hned na svém startu svůj dětský pokojík, kde samo tráví v samotě většinu svého času.
Matka se přeci musí také realizovat.

– v nedostatku lásky přežije první měsíce svého života,
– aby se mohlo začít tedy rozvíjet.

A dělá to opravdu s vervou celé své osobnosti.Není výjimkou, kdy taková osobnost v restauraci obtěžuje ostatní hosty tak, že znechuceni odcházejí. Když totiž chtějí po rodičích malého tyrana nějakou nápravu, se zlou se potáží.
> dítě je naprosto svobodné
> bez jakýchkoliv mantinelů.

Což v něm nutně musí vyvolat, dojem, že může naprosto vše.

Hranice jsou nutné

Nedostatek lásky z jeho minulé fáze života dokončí celý proces. Je mu třináct čtrnáct let a v očích rodičů se nezračí už pýcha nad malým tvorečkem, který přeci ví, co chce. Ale zděšení, které říká
                    Co si s ním mám proboha počít!

Dítě nezná soucit s ostatními, se svými blízkými ani se zvířaty.

–         sem tam kopne do psa

–         zabije pro legraci toulavou kočku

–          přinese do školy zbraň

–         protože se mu pan učitel ani málo nezamlouvá.

A on má přeci jako správná osobnost mít možnost rozhodnout, jestli tam ten dotyčný bude otravovat dál anebo se ho zbaví.Že to trochu přeháním? Ale kdepak. Copak už se to tolikrát ve světě nestalo? Proto si myslím, že je potřeba používat zdravý rozum a ne (mnohdy pro vlastní pohodlí) nechat dítě růst jako dříví v lese.

V lese je přeci tma a je tam spousta nebezpečí.
Vezměme tedy děti raději na světlo.

·       bezstarostné dětství
·       vzdělání
·       zájmy
·       přátele
·       rodinu

Ne všechny děti jsou těmito záležitostmi obklopeni.Právě těm méně šťastným to berou války. Stačí si jen vzpomenout na tu poslední, která zasáhla naší zemi. Kdysi jsem slyšela autentický příběh jednoho muže, který jako dítě žil celých pět let svého nejútlejšího dětství v koncentračním táboře. 

         Žil v domnění, že hlad a strach jsou součástí každého života.
Byl v táboře docela sám, bez své rodiny, která už byla dávno ztracená. Snažil se proto k nikomu se nepřipoutat. Když došlo k osvobození, neuměl žít. V dospělosti se přiznal, že mu ty roky vzaly i něco jiného než jeho dětství. Vzaly mu schopnost milovat. Oženil se, měl děti a nedovedl je mít rád.

Stop dětským vojákům

Snad ještě horším příkladem ukradeného dětství je verbování dětských vojáků. Tyto děti většinou neumějí žít jinak než se zbraní v ruce
– neznají hry neznají přátelství, znají jen surovost.
Takový malý voják například na Srí lance
                                                          či
                                                      Ugandě
je lapen a násilně donucen k tvrdé výchově ve vraždící stroj.

Slabší jedinci odpadnou, silnější zůstávají. Nakonec musejí složit i jakousi zkoušku, která sestává mimo jiné i ze zabití jednoho zajatce. Pak teprve je z chlapce celý muž.

Jak je možné, že tyto děti jsou často mnohem brutálnější než dospělí? Možná je to proto, že se chtějí svým dospělým vzorům nejen vyrovnat, ale i jejich skutky předčít. Myslím, že je to cesta do záhuby. Tato ztracená generace nebude schopna vychovávat normálním způsobem další generaci.  Vraťte dětem jejich dětství, ať se naučí zase smát, a nejen sledovat okolí s prstem na spoušti.

Po oznámení velké novinky, jakou je vaše těhotenství partnerovi, rodině a všem vašim známým, je nejvyšší čas začít se těšit i na pořízení výbavičky, kterou bude v jeho prvních měsících potřebovat. Pochopitelně, že pokud ještě nemáte děti, je pro vás velkou neznámou to, co všechno vlastně musíte koupit, aby bylo miminko spokojené a pořád mělo pocit tepla a pohodlí.
Věřte, že svým způsobem bude potřebovat z každého něco a právě proto je dobré vybírat na jednom místě, kde budete mít všechno důležité na dosah ruky.

▪ Kvalita materiálu a dostatečně velký sortiment

Najít obchod, kde mají dostatek oblečení pro miminka a samozřejmě i jiného sortimentu, který budete potřebovat v okamžiku, kdy si ho přivezete z porodnice domů, není až taková věda. Stačí se pouze rozhlédnout tam, kde je už na první pohled jasné, že mají všechno, co bude splňovat vaše požadavky:
– širokou škálu oblečení všech velikostí, druhů a barev
– sortiment kojeneckých potřeb
– kvalitní a pohodlný materiál
– a příznivé ceny
Jako první volbu byste měli zaměřit na volbu oblečení do porodnice. V naší nabídce nalezete soupravy (dlouhé i krátké sety) doplněné o čepičku, rukavičky nebo bryndáčky. Nabízíme velikosti všeho druhu, ať už se jedná o ty nejmenší (i v případě nedonošených dětí nebo dvojčat) až po starší batolata.
Sortiment se zaměřuje na dostatek teplého (letního) oblečení, ale i toho, které je nezbytné v době zimních měsíců.

▪ Kojenecké potřeby a hračky

Nedílnou součástí výbavičky jsou i potřeby pro kojence, které využijete v čase koupání, do kočárku nebo do dětské postýlky. Všechno, co máte na seznamu můžete najít v obchodě, který spoléhá na kvalitu a potěší všechny rodiče tím, že v něm nalezete detaily, které jsou pro vás a rovněž i vaše miminko důležité.
A pokud chcete vašemu miminku dopřát i jeho první hračky, rozhlédněte se v sekci, která jich nabízí tolik, kolik se vám ani nezdálo.

Přestože bývá společné čtení doporučováno všem rodičům a dětem bez rozdílu, je tato činnost často zanedbávána – ať už z nedostatku času, nebo proto, že se rodičům zkrátka nechce nebo to nepovažují za důležité.
Pojďme se tedy podívat na některé výhody pravidelného čtení s dětmi:
Společně strávené okamžiky
Velkou výhodou společného předčítání, kterou vyzdvihují i psychologové, je čas, který stráví rodič se svým potomkem. Spolu prožívají díky příběhu stejné emoce i příjemné napětí, vztah mezi nimi se tak přirozeně prohlubuje.

Rozšíření slovní zásoby
Ať už se jedná o školáka, který čte rodičům, nebo o předškolní dítě, jež poslouchá příběhy, znamená pro něj čtení velkou pomoc v prohlubování jazykových znalostí, které je v tomto věku důležité pro správný vývoj dítěte.
Lepší vyjadřovací schopnosti
Spolu s lepší slovní zásobou přichází i schopnost lépe vyjadřovat myšlenky – lepšímu formulování názorů navíc prospívá i následná diskuze o příběhu, kterou rodič s dítětem vede.
Prohlubování zkušeností, nové obzory
Prostřednictvím pohádek a lidového vyprávění se děti vždy měly něco naučit. Příběhy totiž dětská mysl prožívá podobně intenzivně, jako by se jednalo o realitu – díky nim si tedy dítě může bezpečně prožít i komplikované situace a načerpat z nich zkušenosti uplatnitelné v jeho vlastním životě. Díky knihám se dítě může dostat do prostředí pro něj neobvyklého, případně se seznámit s typy lidí, které nepotkává ve svém bezprostředním okolí – tyto podněty pro něj mohou mít podobnou hodnotu jako reálně prožité chvíle.

Návyk
Čteme-li s dítětem od nejútlejšího věku, je mnohem pravděpodobnější, že si cestu ke knihám najde i v pozdějším věku, až se naučí číst, samo.
Čtení příběhů by mělo bavit obě strany, jenom tak bude přínosné; vyberte tedy příběh, který bude zajímat vás i vaše dítě, a vrhněte se spolu s potomkem do nového dobrodružství!